Půlnoční vlny Stažení (Download) pdf eBook (Přečtěte si online)

Půlnoční vlny Stažení (Přečtěte si online.Download) zdarma kniha PDF, ePub, Kindle

Půlnoční vlny


Po desetiletích válčení je pět kmenů Tiste Edur konečně sjednoceno pod vládou nesmiřitelného hirotského krále-zaklínače. Ale mír byl vynucen za strašlivou cenu – byla uzavřena smlouva se skrytými silami, jejichž motivy jsou přinejlepším podezřelé a přinejhorším smrtelně nebezpečné. Na jihu zatím rozpínavé království Leder, nenasytné a chladnokrevné, spolklo všechny méně civilizované sousedy. Jeho lid upírá lačné pohledy k severu na bohaté a vydatné země a pobřeží Tiste Edur. Zdá se, že pod dusivou tíhou zlata či ostřím meče Edurové musí padnout. Alespoň tak to předpověděl osud. Jak se blíží shromáždění, mající dojednat klíčovou smlouvu mezi oběma národy, probouzejí se prastaré síly. Nadcházející zápas dvou civilizací je totiž pouze bledým odrazem mnohem vážnější, prapůvodní bitvy – střetu se stále otevřenou ranou staré zrady a touhy po pomstě hluboko v srdci.
Tiste Edur – lidé Trulla Sengara – věří, že nejtemnější touhy ducha přinášejí vlny od jihu a tyto vlny přicházejí o půlnoci…
Válka a zrada, magie a mýty, to vše se střetává v této senzační páté kapitole úžasné Malazské knihy Padlých Stevena Eriksona.



Kniha v českém jazyce!


Stažení Půlnoční vlny zdarma kniha pdf mobi epub mp3 fb2 CD txt doc kindle Ibook iOS:



Půlnoční vlny (0.00 EUR)


Připojit stovky tisíc spokojených členů, kteří strávili bezpočet hodin vyhledávání multimediálního obsahu a online a hned teď a zároveň se těší nové knihy, časopisy a slavných komiksů.

Je tady a je to zdarma. Proto je nutné se zaregistrovat:

  • Knihy, časopisy a comics neomezené, ať jste kdekoli: přímo do vašeho prohlížeče na počítači nebo tabletu.
  • Více než 10 milionů titulů pokrývá všechny možné žánry.
  • dostat to nejlepší knihy, časopisy a comics v každém žánru, včetně akce, dobrodružství, anime, manga, děti a rodinu, Classics, Komedie, reference , manuály, Drama, zahraniční, hrůza, hudba, romance, Sci-fi, fantasy, sport a mnoho dalších.
  • Nové tituly se přidávají každý den! Rádi bychom udrželi věci svěží.
  • Všechny platformy. Plně optimalizováno
  • Objevte, proč každý den chodí tisíce lidí.
    Zaregistrujte se a užijte si zábavu, neomezeně!

    Stažení Půlnoční vlny zdarma kniha:

    MIRROR-2

    Půlnoční vlny.pdf (EUR-0.00)

    Půlnoční vlny.epub (EUR-0.00)

    Půlnoční vlny.doc (EUR-0.00)

    Půlnoční vlny.txt (EUR-0.00)

    Půlnoční vlny.mobi (EUR-0.00)

    Knihy o Cenách:


    Půlnoční vlny.PDF – (EUR 0.00);

    Půlnoční vlny.MOBI – (EUR 0.00);

    Půlnoční vlny.EPUB – (EUR 0.00);

    Půlnoční vlny.DOC – (EUR 0.00);

    Půlnoční vlny.TXT – (EUR 0.00);

    Série:

    Malazská Kniha padlých (5.)

    Originální název:

    Midnight tides (2004)

    Žánr:
    Literatura světová, Romány, Fantasy
    Vydáno: , Talpress
    více informací…

    Nahrávám…

    Komentáře (31)

    Přidat komentář

    Mievr

    12.11.2017

    Příběh z Lederské říše a kultůry tiste Edurů se mi velice líbil. Teholovi a Buggovi rozhovory byly nejlepší 😀

    Jan1990

    24.10.2017

    Pomaly rozjezd ale pak uz luxus. 🙂 Nejvice me dostavali rozhovory mezi Teholem a Buggem. 🙂

    Targa Dall

    11.08.2017

    Celá kniha je nyní na jednom místě, proto byl prostor pro hlubší rozpracování postav a děje. Trošku jiné, než jsme zvyklí, ale o nic horší!
    Fantastický závěr… jako obvykle 🙂
    Čili 5* a jedu dál.
    Jo a úplně mě dostávalo duo Bugg a Tehol.

    Rudla333

    07.07.2017

    Z první poloviny určitě nejlepší díl Malazské knihy Padlých.
    Je trochu jiný než ty předchozí, jednodušší. Lederský kontinent na čtenáře dýchá starověkou atmosférou, snadno vtáhne do děje a nepustí.
    V knize sice není nic tak epického jako bitva o Korál ve třetí knize, ale bitev je zato požehnaně, přibude taky na humoru a více poznáme Trulla Sengara, který je pro mě nejlepší postavou série.
    A po finále je člověku pomalu líto, že se musí vrátit ke starým známým z předchozích dílů.

    Dervish

    15.06.2017

    Tak to bychom měli, půlka z celé série Malazské Knihy padlých je za mnou a já nejsem o moc moudřejší než na začátku. Je to docela pochopitelné, když například tento 5. díl je naprosto samostatnou knihou, která s předchozími díly nemá skoro nic společného (no samozřejmě skrytě má, ale to se dozvíme určitě později).

    Přesto mě tento díl bavil mnohem víc než předchozí. A to především z toho důvodu, že jak část věnovaná Edurům, tak část zaměřena na Ledeřany je velice zábavná a nemá prakticky žádná hluchá místa. I přesto, že se na pořádnou bitvou čeká téměř až na konec knihy. Tehol a Bugg jsou možná nejoblíbenější postavy, které jsem za těch 5 knih poznal, a doufám že se s nimi nesetkávám naposled. Byla by to velká škoda. Ale i další postavy byly napsané zajímavěji než v minulých dílech, jakoby Erikson až s pátým dílem dokázal postavy vykreslit tak, aby čtenáři na nich skutečně záleželo (to samozřejmě neplatí o paličích mostů, to jsou miláčkové od prvních vět první knihy).

    Celkově mě kniha bavila (společně se 3. dílem) nejvíc a jsem ve velkém očekávání kam půjdeme teď? Kdo tam na nás čeká? Který bůh nám zase zkříží cestu a jaký bojovník nám proseká cestu davem, zanechávaje ulice zastříkané krví a žlučí z povolených svěračů…

    Plague

    02.05.2017

    Jo, proč ne. Na rozdíl od předchozích knih nečekaně přehledný děj i postavy – myšleno v dobrém (kromě ascendetnů, matek noci, jejich dědí, dětí jejich dětí, bratrů dětí jejich sester – v tom mám pořád bordel). Zase víme něco málo (opravdu málo) o tom bídákovi, Chromém bohu a více o Edurech, které jsem doteď nepovažoval za nijak významné. Nejlépe si mi četli pasáže s Teholem a Buggem – tady Erikson ukázal i smysl pro černý humor (opravdu jsem se smál … a nahlas), kterého jsem si užil zatím jen ve Spratkovi. Konec stále překvapuje svými překvapeními – i když je čekáte. Teď mi došlo, už jsem vlastně v půlce…. tak s chutí do toho a druhý půl je hotovo.

    Damon

    14.04.2017

    "Pro koule mistra Kápě," zamumlal Kalený meč. "Kdy vyplouváme?"
    Šurk Elalle pokrčila rameny. "Jakmile nás nechají. A kdo vlastně je mistr Kápě?"
    "Pán smrti," odpovědel jí bílý válečník nepřítomně, "a opravdu má koule."
    Všichni na něj jen zazírali. Tiste Andii jen pokrčil rameny.

    V 3:26 ráno dočítané 🙂 A opäť neviem inak, než Eriksona za jeho dielo chváliť.. v podstate tu už ale všetko bolo napísané v komentároch nižšie. Aj keď ma znova hodil do úplne nového sveta s úplne novými postavami a začiatok sa rozbiehal trochu pomalšie.. nakoniec sa to ale začalo stupňovať a pri závere som už ani nedýchal.. Znova máte ten známy trach o to, koľko vaších obľúbených postáv nechá Erikson v okamihu umrieť.. SKVELÉ!
    Aj keď to písal takmer každý, musím spomenúť dvojicu Tehol a Bugg. Tiež som zažil pár trápnych momentov v MHD, keď som sa pri ich dialógoch nedokázal nesmiať. Lepšia dvojica už zrejme nikdy v MKP nebude.
    Čo sa týka postáv, kapitola sama o sebe je Rhulad.. najprv drzý mladý bojovník, ktorého som moc v láske nemal, no na konci knihy som s ním súcitil.
    V tom zmätku a choese z nového sveta a takmer vlastne všetkého nového, som bol vďačný za príchod Kaleného meča, ktorý so svojou kumpaniou vniesli do knihy známe pojmy a výrazy.
    Už dnes večer otváram ďalšiu knihu a teším sa na staré známe postavy 🙂

    jan14s

    23.03.2017

    Přestože se jedná úplně o jiný příběh a jiné postavy, čte se stejně skvěle jako ostatní. Navíc v této knize je moje druhá nejoblíbenější postava (Trull). No a pak samostatnou knihu by si určitě zasloužil Tehol. Jak jsem už psal u ostatních, nakonec to vše zapadne do sebe.

    Hellrampage

    27.01.2017

    "Chceš, abych ti vyzvrátila i večeři? Uďelám to, protože představa, že do sebe přijímáš to, co bylo původne ve mňe…" – "Tělesné funkce jsou úžasná, dokonce smyslná věc. Dokonce i pouhé vysmrkání je možným zdrojem extáze, jakmile jednou pochopíš jeho flegmatické kouzlo." – vrchní vyšetrovatelka Ruket

    "Musíme se bavit o sexu? Z toho tématu začínám být nostalgický" – Tehol

    "Hlavně tu pokliď. Je tu strašný nepořádek" – Tehol "Jestli si najdu čas." – Bugg

    "Myslím, že jsem ještě na nikom neviděl tolik jizev. Co vlastně děláš ve volným čase, Buggu? Pereš se se vzteklýma kaktusama?" – Tehol

    "Kalený meči, jen se snaž udržet naživu co nejdýl – třeba umřou námahou." – Korlo

    "Rozhovor s tebou rozhodně stojí za víc než s tím naparujícím se hlupákem, jehož vznešenost pochází pouze z faktu, že se na svět vyplazil mezi nohama královny. – cisár Tiste Edur

    *******************

    Budem trošku kráčať proti vlnám nadšenia ostatných komentárov. Tento diel sa mi páčil zatiaľ asi najmenej. Erikson nám tu predstavuje úplne nový svet a rasu Tiste Edur a Ledeřanov. Obe národy majú svoje plusy a mínusy a obom budete držať palce a nebudete chcieť, aby sa tieto národy stretli vo vojne, kde páchne surová a nespútaná mágia a stratégia generálov ide mimo. Celá kniha je taká komornejšia oproti prvým štyrom dielom, príbeh tu rastie pozvolna a nedá mi nenapísať, že občas som zachytil vatu. Niekedy kniha nudí, no keď začne baviť, autor prejde k inej postave a vy sa zase musíte rozbehnúť, než vás to začne baviť. Z postáv tu budete poznať vlastne len Trulla Sengara, ostatných cca 80 postáv je zbrusu nových, takže človek si za jednu knihu k nim urobí len horko-ťažko vzťah. Dvojicu Tehol-Bugg by ste si obľúbili už po jednom rozhovore, Šurk-Ublala-Konývka je sympatická trojica, bratov Sengarovcov som mal rád čoraz menej, hlavne Rhulada a neskôr to, čo sa z neho stalo a keby som mal ako Boh rozhodnúť, ktorý národ (z týchto dvoch) by som vymazal zo sveta raz a navždy, nevedel by som. Na konci ma dostalo, ako ľahko a jednoducho vie Erikson zabiť svoje postavy, ktoré si hýčká celých 700 strán. Zaujala ma nová rasa démonov menom Kenyll´rah aj severný kmeň Džhekovia, o ktorých som sa toho ale dozvedel málo. Linka s Kaleným mečom bola naozaj osviežujúca a priviala do nového sveta starý známy pach. Bolo naozaj krásne sledovať ten rozdiel medzi temnotou Edurov a humorom Lederčanov. Je pre mňa veľkou úľavou, že sa Erikson v ďalšej knihe vráti do známeho sveta so známymi postavami, pretože tento kontinent som si až tak neobľúbil ako napr. Genabakis alebo Sedmiměstí.

    *******************

    Na kamenité pláži se muž podívá na zem a vidí jeden kámen, pak další a další. Žena se podívá na zem a vidí… kamení.

    Trull se díval, jak jí po lících stéká déšť, jako by svět plakal místo ní.

    "Tento válečník mi ukradl smrt. Nyní ji já ukradnu jemu." – Kenyll´rah Šeřík

    Trull došel k jednomu balvanu a posadil se na něj. Dal hlavu do dlaní a rozplakal se. Démon se po nějaké době postavil vedle něj a položil mu na rameno těžkou tlapu.

    berry1009

    29.10.2016

    Moc se mi do pátého dílu nechtělo, a to hlavně po shlédnutí názvů postav, které jsou vesměs úplně nové. Pustil jsem se do čtení… A vůbec jsem nelitoval, ba naopak! Přestože Vzpomínky ledu jsou úžasné epické dílo, půlnoční vlny se mi četly mnohem lépe. A jsou zatím pro mě nejlepší knihou série (což se hádám ještě změní).
    Narozdíl od ostatních dílů zde se děj rozjíždí od začátku a vydrží až do konce. Hluchá místa zde víceméně nejsou. A konec nešel přečíst jinak než na jednu ránu. Skvělá atmosféra, skvělý počin

    Weezing

    12.04.2016

    Pozitivní je, že děj už se tolik nevleče jako v minulých knihách. Postavy nejsou špatné, ale obecně se mi líbily méně než ty v předchozích dílech. Trull je fajn. Tehol a Bugg ze začátku vtipní, poté stále méně a méně protože to začíná být trochu ohrané. Dost by mě zajímalo jak se dali dohromady. Šurk mi ze začátku přišla jako dobrý nápad, ke konci to už sklouzávalo ke klišé. Plus za Konývku. Kalený meč ok. Seren Pedac nudná, nezajímavá. Brys a Kuru Quan měli celkem zajímavé kapitoly.

    Co se mi nelíbilo bylo království Leder. Ne kvůli tomu čím bylo nebo co dělalo, ale jak ho Erickson pojal. Na každé druhé stránce je nějaký monolog o tom jak je styl života Letheru zkažený a hnusný. A to nejenom od jejich nepřátel, ale ode všech, včetně vysoce postavených ledeřanů jako Brys a Kuru Quan. Tato jednostranost mě dosti zarazila, protože v této sérii je často nahlíženo na problém z více stran a úhlů pohledu a skoro nic není čenobílé. Ani Pannionské dominium nevyvolávalo u postav MoI (Vzpomínky ledu) takový odpor jako Lederas v této knize, což je přinejmenším divné. Přišlo mi, že prostě Erikson je vytvořil jako strawmen argument proti kapitalismu (vyhnat všechno ad absurdum a pak to kritizovat), bez nějakého dalšího účelu či myšlenky.

    zerafel

    01.04.2016

    Pátý Malaz, zatím nejlepší Malaz.
    Dost mi sedl reset děje – máme zde nový kontinent, nové postavy, novou zápletku, která má sice přesah do předešlých dílů, ale nijak se to tím zas moc nekomplikuje.  Staré postavy mi už totiž, většinou, přijdou ohrané a znásilňované pro účely nového děje, tedy ve výsledku jsou nijaké. Co se zde ale komplikuje, tak je magie – přichází nový pojem, držby, které jsou ve vztahu k chodbám poměrně nejasně podané, takže si autor opět nechává prostor pro deux ex machina, kdy může z rukávu tahat nová pravidla podle toho, jak potřebuje. Takže jeho mlžení je vlastně záměrné – ulehčuje mu práci.

    Spor dvou civilizací byl fajn, jenom Edurové byly trošku málo popsaní – pořád nechápu, kde se vzalo tak strašně moc Edurů, když bylo popsáno jen pár vesnic. A u Džheků jsem se taky divil, kde se jich tolik vzalo. Taktika Ledeřanů v boji (mělo jich být víc než Edurů, mnohem víc) byla absolutně strašná – to jako nevěděli, že když se do boje zapojí magie, tak nemá smysl se držet středověkých taktik? Proč posílat do pole vojáky chcípat, když stačí poslat mágy, aby se poprali navzájem? Stejně je tam každý voják jen potravou pro magii. Nejvíc je to vidět v poslední bitvě, kde Lederští vojáci prakticky nic nezmohou, jen chcípají – taktika nula, žádná snaha protivníka obejít a napadnout ze zálohy, prostě jen čelní srážky, ať vyhraje silnější magie.

    Opět zde máme několik zbytečných postav a linií, ačkoliv zde to už není tak strašné jako v předešlých dílech. Udinaas, Péřová čarodějka a Seren Pedak – vůbec zde nemuseli být, Udinaasův úkol zachránit Silchase Zmara mohl být dán někomu jinému, beztak si tam autor tuto postavu dal jenom proto, že chtěl (nudně a plytce) filozofovat o sto šest. Líbila se mi dvojka Tehol a Bugg, pak mě však napůl zklamalo, co se z toho Bugga nakonec vyklubalo. Erikson prostě neumí napsat postavu, která je normální, nebožská a nekůl.

    Co se slohu týče, to je kapitola sama pro sebe. Přijde mi, že autor začal chodit do kroužku psaní a zrovna v tomto díle probírali vypouštění přísudku z vět. Ovšem asi si nezapsal do notýsku, že tohle sice funguje, ale už ne tak moc v případech, kde vzápětí čtenáře utopí v dlouhém souvětí. Celá kniha je zaplevelená větami bez přísudků – žádná předešlá kniha tímto netrpí. Psaní postav se u autora trochu zlepšuje, už to nejsou jen účelově mluvící Eriksonovi minioni, ačkoliv pořád autor není schopen to, co o postavách na začátku nastíní, udržet celou knihu – spousta z nich ankonec sklouzne do nějaké archetypální šablony, což je škoda. Co se týče emocí plynoucích z jednání postav, osudovosti etc., zde se Erikson snaží víc než v předešlých dílech. Scény jsou pěkné, s dobrým nápadem, ovšem kdyby je popsal někdo jiný, kdo umí psát líp, naplnily by plně svůj potenciál.

    Líbil se mi konec – oproti předešlému dílu, kde se vše vyřešilo bez účasti postav (duchové, bububu), tak zde jednání postav mělo smysl. Trochu jsem se bál, že celou válku vyřeší duchové, bohové a jánevímco, ale zde byli bohové tak nějak v pozadí (Chromý bůh, Bloud), což se mi líbilo. Závěrečné scény a pointy byly pěkné (Kuru Quan, Brys Beddikt a smrt krále, past na démona), ale jak jsem psal výše, mohly být ještě lepší. Mrzí mě, že některé linky byly prostě utnuté (Teholovy akce ve městě byly prakticky pro děj zbytečné, Gerun Eberikt byl taky zbytečná postava etc.).

    Jo a ta pseudopoezie v úvodech kapitol? To je absolutně nepovedený vtip.

    I tak ale, srovnávací metodou a faktem, že jako mladší čtenář jsem hodnotil mnohem horší knihy více hvězdami a Erikson by měl tudíž smůlu, že jej čtu až jako starší a kritičtější, dávám této knize 5 hvězd.

    Horus

    15.01.2016

    Opět nezklamala

    Ishmael

    07.12.2015

    Úplně čerstvý start – nový kontinent, nové postavy, nová pravidla. I proto jsem Půlnoční vlny tak dlouho odkládal (krom toho, že jsem byl po přečtení prvních čtyř dílů zcela vyšťaven). S půlročním odstupem jsem si ale právě díky tomuto, na nic nespoléhajícímu, dílu potvrdil, jak vyjímečný Steven Erikson opravdu je; a pokud existuje nějáký konkurenceschopný aspirant na krále epické fantasy, ještě jsem od něj nic nečetl…

    K samotné knize. Pokud jsem o Dómu řetězů tvrdil, že se jedná o nejvyrovnanější Eriksonovo dílo, tady to platí dvojnásob. Objektivně se, dle mého, jedná o jeho zatím nejlepší knihu (nepočítaje to, co přijde v příštích dílech), i když mému srdci je Dům mrtvých stále nejblíže (Psí řetěz!! :-)). Kniha nasadila pomalé tempo, které se v průběhu těch cca 700 stran pozvolna zrychlilo natolik, že jsem nakonec nestíhal obracet stránky. Konec je tradičně eriksonovsky chaotický, což je asi moje jediná výtka. Skvělé postavy je druhá věc. Tehola a Bugga asi netřeba zmiňovat, několikrát mi svými absurdními dialogy způsobili trapné chvilky v MHD, když jsem nedokázal zadržet smích… Koho bych chtěl ale zmínit především, je Rhulad Sengar. Jeho vývoj a hlavně scény s Udinassem byly ty nejsilnější momenty celé knihy.

    Hodnotím na pomezí 4 a 5, je třeba si nechat rezervu do budoucna. No každopádně už klasicky, Erikson nezklamal; a tentokrát mám ještě dost sil na přídavek. Lovci kostí, už jdu! 🙂

    javaznenevim

    25.09.2015

    Pátý díl jsem četl nejdéle ze všech, a dlouho jsem nevěděl co si o tom myslet. Jelikož konec známe už z předchozího dílu (vyprávění Trulla Sengara), nemůže čtenáře u nic moc překvapit. Edurové jsou vyloženě nudní, celá jejich kultura je dost zvláštní a založená na lžích. Vážně jsem jim přál rychlý a pokud možno bolestný konec. Každopádně pro mě naprosto nejslabší díl celé série, obzvláště po skvělé čtyřce.

    Torgal

    01.09.2015

    Piaty príbeh Malazskej knihy padlých je opäť resetom a novým začiatkom na úplne inom mieste a dokonca čase Eriksonovho sveta. Tentokrát som už bol na ďalšiu zmenu kulís a postáv dopredu pripravený a tak z toho nebola ďalšia nepríjemná facka ako kedysi, keď som prvý krát čítal Dóm řetezů.

    Naopak, úprimne si myslím, že ak by toto bola samostatná kniha, bez napojení na už tak prekomplikovaný zvyšok série, tak by som ju ocenil ešte oveľa viac. Príbeh o konflikte medzi kmeňovým spoločenstvom Edurov a nenásytným trhovým hospodárstvom Lederu, spolu s machináciami na jeho pozadí je totiž dostatočne pútavý a prepracovaný aj sám o sebe.

    Polnočné vlny som si nakoniec užil doteraz najviac z celej série a to hlavne z dvoch dôvodov – prvým je Tehol a druhým Bugg. Humor, ktorý do knihy priniesli mi neskutočne sadol a užíval som si každý okamih s nimi. Celkovo sú postavy nečakane silnou devízou tejto knihy a nájsť si svojich favoritov je veľmi ľahké (i keď napr. taký Harlest alebo Ublala Pung sú tu len kvôli svojmu zábavnému potenciálu). Na opačnej strane spektra sa nachádza Udinaas, jeho pasáže zosobňujú všetko čo mi na Eriksonovom štýle nesedí – siahodlhé filozofické zamyslenia, výpravy do snových svetov a hromadenie nejasne podaných nových pravidiel a premenných sveta Malazu.

    V druhej polovici knihy, keď sa opäť rozpútalo ďalšie vojenské ťaženie, začal môj záujem upadať, ale napínavé a dramatické finále výsledný dojem opäť nakoplo k výšinám. Len škoda, že mnoho dejových zákrut bolo príliš plytkých (boh džhekov, Seregahlovia), zbytočných (Seren Pedak), neukončených (Teholova agenda), alebo utnutých (Gerun, Hull). Nakoniec je to aj tak veľmi spokojných 8+/10.

    PS: Neviem akým spôsobom Erikson spätne kontroluje čo napísal, ale keď si nevie postrážiť ani len roky kedy sa jeho knihy odohrávajú, mám silné pochybnosti o konzistentnosti jeho vízie. (Na vysvetlenie – jeden z hrdinov piatej knihy, by podľa prológu k Dómu řetezů mal byť už dva roky prikovaný ku skale za veci, čo vykonal práve v piatej knihe.)

    Kismar

    13.08.2015

    Pamatujete si první díl? fajn. Tak tohle je něco podobné prakticky se jede od začátku s neznámými postavami, místy, magií a bohy. Akorát si myslím, že je to o řád přehlednější, plus přibudou dvě kouzelné postavy (Tehol Beddikt a Bugg). A ten konec no jedním slovem jízda.

    emíšek22

    13.07.2015

    Jako zatím všechny Malazské se mi tahle líbila. Bylo to zase o něčem jiném, v první chvíli mě to zarazilo, že jsme zase na jiném kontinentě u úplně neznámých lidí, ale po čase jsem si zvykla a byl to opravdu bezva příběh.

    witko

    31.03.2015

    Další vynikající příběh ze světa Malazu. U dialogů Tehola s Bugem jsem se neskutečně bavil. Ani Šurk Elalle nemá chybu, ty postavy jsou tak živý!

    Ruzaaa

    11.03.2015

    Ač jsem se bála, že mi nové postavy a nový svět zhorší orientaci v Malazské knize padlých, tak se tak naštěstí nestalo a pátý díl mi přinesl mnoho hodin super zábavy. Kniha se četla prakticky sama. Velmi mě bavily příběhové linky Tehola a Bugga, zejména pak jejich komické rozhovory. Napjatá jsem byla při čtení u Tiste Edur, jak se zachová Trull a čekala jsem, kdy se dozvím, proč ho jeho lid vyhostil. Konec knihy v mém případě nebyl tak "emotivní", jako býval u předešlých dílů, ale ani to mě nedonutí dát jen 4 hvězdy.

    Richie1

    16.01.2015

    Sága Malazské říše je obohacena o další kontinent, další rasy a národy. Opět skvěle propracované a promyšlené. Lederské království je jedinečné a my jsme vtaženi do mocenských intrik a bojů.
    A v pozadí všeho nenápadný Tehol a jeho sluha Bugg. Genialita s mocí ruku v ruce. Jejich dialogy jsou prostě skvostem.
    19.6.2017 – druhé čtení a opět perfektní zážitek z knihy

    Davies182

    23.10.2014

    Erikson opouští oblíbené postavy a drze skáče v čase. Malaz již není jen výborně napsanou dobrodružnou ságou s přesahem, nýbrž i čtivým filosofickým traktátem na téma existencionálních rozborů lidských, božských a démonních duší. Čtenář se z toho buďto zblázní, nebo mu mozek pukne radostí.

    Krišot

    20.08.2014

    Mno, jak začít… Ze začátku knihy jsem huboval autorovi, jak si může dovolit mi naservírovat úplně nový svět. Hlavně, když mám ještě pořád na paměti občas zdlouhavější chápání dějových peripetií MKP. No a když si koněčně mohu říci, že jsem toho dost pochopil, čapnul mě milý pan Erikson za flígr a hodil mě do neprobádaných vod. Ale chyba lávky. Knihu jsem si opět neskutečně užil a postavy jsou prostě návykové. Jen mi vadí, že se v recenzích na jeho knihy pořád opakuji. Ale ono nejde jinak. Tleskám a děkuji…

    Bacileus

    07.06.2014

    On začal znovu, ten hubeňour vážně začal úplně od začátku. A zase mi to trhá koule, a v případě Tehola také bránici.

    borknagar

    04.01.2014

    Myslíte, že umí "mistr" Erikson napsat špatnou knihu? Řekl bych, že neumí. Pátý díl "Malazské Knihy padlých" je opět nářez a ani nevadí, že se setkáváme s hordou nových a novějších postav. Po pomalejším rozjezdu, po poznání života na jiném kontinentu se kniha rozjíždí a nenechá vás vydechnout až do samotného konce. Nářez, nářez a zase nářez. Oblíbil jsem si řadu nových postav (třeba Tehola, Šurk, starého známého Trulla Sengara a mnoho dalších). Perfektní díl a když tak o tom přemýšlím……………nevím, který díl z této neskutečné ságy je nejlepší. Každý mám rád svým způsobem a každý mi přinesl mnoho emocí. Perfektní a všem fantasy šílencům doporučuji……….

    LuciusWlk

    24.12.2013

    Další vynikající zážitek se světa Malazu. Půlnoční vlny, ala svět Tiste Edur nás odvádí trochu stranou a ukazuje další nový svět. Tentokrát jde více než o masakr a monumentální souboje, spíše o intriky a pletichářské hry kolem Lederského království a vládců Tiste Edur. Jestliže se o G.R.R. Martinovi říká, že je králem intrikaření, pak Erikson ukazuje, že je stejně zdatný, ne-li zajímavější. Záplava nových postav zprvu trochu mate, ale Erikson nikdy nenabízel nic jednoduchého a nutí k soustředění, se kterým se záhy dostaví i příběhový přehled. Opět výrazné postavy a Tehol se sluhou Buggem mě nepřestávali udivovat. Jejich dialogy a humor byl odzbrojující!
    Půlnoční vlny jsou trochu klidnější, přesto nepostrádají nic a drží laťku kvality stále hodně vysoko.

    Atheal

    24.08.2013

    S tímto dílem se vrátil můj klasický eriksonovský problém: záplava nových postav a nových míst a mezi nima pěknej zmatek. Tři bratři a další tři, ne počkat, čtyři bratři, někde úplně jinde. S těma prvníma třema nemaj nic společnýho. Nebo maj? Jeden z hlavních hrdinů je Trull Sengar, toho znám. Takže je to retrospektivní díl, protože Trull je s rodinou a má se fajn. Nebo ne? Co ale ty narážky na císaře Kellanveda jako by byl po smrti už pěknejch pár desetiletí? Takže to neni retrospektiva? Cože? Linie Bugga a Tehola je fajn, Konývka je nejlepší zombie všech dob, ale nějak to nestačí na záchranu tohohle dílu. Tak třeba zase příště.

    Eigis

    06.08.2013

    Jeden by si myslel, že už zná všechny důležité postavy MKP, ale realita je úplně jiná. Postavy, které znám z předchozích dílů se dají spočítat na rukou, ale ty nové jsou stejně dobré a některé možná lepší. Nejvíc mě oslovil Tehol a jeho sluha Bugg, kteří do děje poprvé ve větším množství vnášejí prvek humoru, ale standartní potoky krve samozřejmě nechybí.

    kolodze

    29.06.2013

    Číst Půlnoční vlny pro mě bylo ze začátku trochu těžší a zhruba do půlky to pro mě byla zatím nejslabší kniha Malazu,ale pak mě děj pohltil a na konci vyplivl opět nadšeného dalším parádním příběhem.Nesetkáme se tu sice téměř z žádnou s postav z minulých knih ale zato je tu spousta nových a některé jsou opravdu skvostné (pro mne hlavně úžasná dvojice Tehola a jeho ,,sluhy,, Bugga jak už píše Thanyss, Seren Pedak nebo Trull Sengar).Nezbývá mi tedy než zase toto dílo páně Eriksona vřele doporučit.

    Thanyss

    17.06.2013

    "Rissar měla nůž," upozornil ho Bugg, "zastrčený v rukávu."
    "Vážně? Zastrčený?"
    "Ano, pane."
    Tehol zamířil k žebříku. "Ty jsi jistě měl po ruce svoje nože."
    "Já žádný nože nemám, pane."
    "Ne? A měli jsme je někdy?"
    "Ne. Dřevěný lžíce…"
    "Umíš s nima zacházet?"
    "Velmi dobře."
    "Tak to je všechno v pořádku."

    Tehol a jeho sluha Bugg, v těchto dvou postavách se skrývá mnohem víc než se na první pohled zdá. A já jsem si je ihned oblíbila, protože jejich humor a věčné dohadování je v tak ostrém kontrastu k okolnímu dění, že to ani jinak nejde.
    Půlnoční vlny se ihned po přečtení staly mou nejoblíbenější knihou. V jednu chvíli se smějete, abyste hned vzápětí pocítili chlad na zádech. Malazská kniha je prostě geniální a to nijak nepřeháním, skutečně se jedná o to nejlepší, co bylo kdy v žánru fantasy napsáno.
    Takže ať už si oblíbíte jako já nesourodou dvojici pána a jeho sluhy, nebo prokletého tisteedurského císaře, jemuž je odepřena smrt a tak se pokaždé vrací do života šílenější a nebo akvizitor Seren Pedak, která se nedala zlomit, Půlnoční vlny vás zcela pohltí.




    TAGS:

    Online Půlnoční vlny ebook, Kniha Půlnoční vlny FB2, Download Půlnoční vlny PDF , Download Půlnoční vlny MOBI, Online Půlnoční vlny kniha, Zdarma Stažení Půlnoční vlny IPhone, Online kniha Půlnoční vlny PDF, Zdarma Půlnoční vlny DJVU, Zdarma Stažení Půlnoční vlny TXT, Stažení Půlnoční vlny RTF, Online Půlnoční vlny FB2 , e-kniha Půlnoční vlny stažení TXT, Zdarma Půlnoční vlny stažení kniha, e-kniha Půlnoční vlny download MOBI, Stažení Půlnoční vlny IPad, Číst Půlnoční vlny MOBI, Číst Půlnoční vlny DOC, Zdarma Půlnoční vlny AWZ, Download e-kniha Půlnoční vlny iPad , Zdarma Půlnoční vlny DJVU, Download Půlnoční vlny e-kniha zdarma, Zdarma Stažení Půlnoční vlny DVD, Číst Půlnoční vlny TXT, Book Půlnoční vlny stažení DJVU, Půlnoční vlny stažení kniha zdarma, Půlnoční vlny stažení kniha pdf zdarma, Půlnoční vlny pdf kniha stažení zdarma, Stažení e-kniha Půlnoční vlny pdf zdarma, Půlnoční vlny stažení kniha epub zdarma, Půlnoční vlny ePub kniha stažení zdarma.

    Leave a Reply